Historicky třetí Čech v mistrovství světa superbiků, takový status náleží Ondřeji Ježkovi. Brněnský rodák se pro rádio Rock max rozpovídal nejen o sezoně předcházející, která pro něj byla premiérovou v druhé nejprestižnější závodní kategorii mezi motocykly, ale třeba také o tom, na co se těší v příštím roce, kdy osedlá nový stroj.
Ondřeji, na začátku uplynulé sezony WSBK to s vámi nevypadalo dobře, pak ale nastal obrovský progres a v závěru roku jste už pravidelně jezdil poblíž bodů. Souhlasíte s tímto hodnocením?
Obrovský progres, to by bylo možná trochu přehnané. Je ale pravda, že ve druhé polovině sezony to bylo o něco lepší. Do letošního roku jsem vstoupil hodně zostra, protože jsem na superbiku nikdy neseděl, a hned jsme přijeli do Austrálie na první testy, což jsou napůl závody, takže jsme toho moc nevyzkoušeli. První půlka sezony byla o hledání, necítil jsem se úplně jako doma. Jezdit bez testů totiž není nic jednoduchého. Bylo to složité. Ve druhé polovině jsme dostali nějaké nové díly na pérování, zejména na předek, které fungovaly. Cítil jsem se hodně dobře a k motorce jsem i trochu přirostl. Bylo to lepší i v mém podání. Výhodou bylo také to, že jsem ve druhé polovině sezony moc nepadal, to určitě také pomohlo.
Zaznamenal jste pouze čtyři pády, což je opravdu málo. Bylo to kvůli tomu, že jste se bál jet na neznámém stroji na limitu, nebo je tohle prostě váš jízdní styl?
Spíše jsem se sžil s motorkou a věděl, co si můžu dovolit. Na začátku sezony jsem padal, tam jsem měl, tuším, tři pády, ale pak jsem se do toho dostal a někde od Imoly už nespadl. Ještě jsem vlastně spadl v Jerezu závodě, ale to byl malý pád a byly to extrémní podmínky, co se týče teploty. Bylo velké horko a přední kolo klouzalo snad úplně všem.
Na týmového kolegu Ayrtona Badoviniho jste ztratil celkem jen čtyři body. V začátku roku vás porážel, ke konci sezony už byly misky vah na vaší straně. Čím to podle vás bylo způsobeno?
Na začátku sezony jsem ho občas pojezdil, bylo to půl na půl. Pak nastalo období, kdy přešel na jinou značku pérování, jel jinou kyvnou vidlici, takže jsme pak každý šli jinou cestou. Bylo to trošku zmatečné, nemohli jsme spolupracovat a moc se mi to nelíbilo. Ale tak to bylo. Jak jsem ale dostal nové díly, tak jsem ho opět občas porazil. V Jerezu jsem mu v trénincích, než se zranil, dával skoro vteřinu, takže tam už to z mého pohledu bylo o moc lepší.
Několik posledních let ve světe superbiků kraluje Jonathan Rea. Co byste o něm mohl říci?
Je výborný jezdec, to musím uznat. Pamatuju si, když ještě jezdil na Hondě, jak každý říkal, že kdyby dostal pořádnou motorku, tak by všechno vyhrál. A je to pravda. S Kawasaki si neskutečně hraje, soupeře nechává suverénně za sebou. Navíc je neskutečný bojovník, nic nevypustí. I když ve druhé jízdě startuje z devátého místa, protože vítěz prvního závodu podle pravidel startuje do druhé jízdy jako devátý, tak ve druhé ve třetí zatáčce už musí být první, jinak je z toho nervózní. Je to takový žralok ve startovním poli.
Na co se těšíte v příští sezoně? Vrcholem bude asi návrat Brna po šestileté odmlce do kalendáře, že? Máte nějaké další oblíbené podniky mimo domácího závodu?
Samozřejmě jsem rád, že se do kalendáře vrací brněnský závod. Brno mi vždycky sedělo, začínal jsem na něm, takže je to taková srdcová záležitost. Závody v Brně, to je vždycky skvělá atmosféra, moc se na to těším. V mém případě to bude premiéra, protože jsem superbiky v Brně nikdy nejel, jen supersporty nebo superstocky, takže to bylo hodně jiné. Co se týče dalších tratí, tak mi jich sedí více. Zmíním asi Imolu nebo Assen, kde mám nejlepší výsledky.
