Teprve šestnáctiletý závodník Petr Semerád má za sebou dvě sezony na okruzích. Loni se v Mistrovství zóny střední Evropy a ESET V4 Cupu objevil v monopostu Gloria C8F a letos přesedlal do Formule 4. Přitom rodák z Velké Dobré pochází z rallyové rodiny a soutěžím se měl sám věnovat. Co zapříčinilo, že se Petr vydal formulovým směrem? A nezláká ho nakonec automobilová disciplína?
Petře, jak vnímáš s odstupem času uplynulou sezonu?
Sezona to byla určitě dobrá, pustili jsme se do našeho prvního velkého projektu s Formulí 4, do kterého jsme šli naplno. Užil jsem si pěkný souboj s Vaškem Šafářem, kdy až do posledního závodu nebylo vůbec jasné, jak to celé dopadne. Oba jsme do toho dali maximum, šlo o napínavý a zajímavý duel z pohledu jezdce. I přes to, že v ESET V4 Cupu jsem nakonec skončil druhý, tak je hezké, že v zóně střední Evropy FIA CEZ máme s Vaškem dělené první místo.
Sezona se mezi tebou a Vaškem rozhodla ve druhé polovině sezony. Zrychlil v ní tvůj soupeř?
Myslím, že šlo o chybu na naší straně. Prošli jsme diskvalifikací na Slovakiaringu a zároveň jsme tam také odjeli závody s krátkou převodovkou, aniž by o tom věděl kdokoliv z našeho týmu. Když jsme na to přišli, bylo již pozdě. Připravili jsme se o zásadní rychlost na rovinkách a o slušnou porci vteřin. Je to zklamání, když prohrajete celou sezonu, ale musíme se z toho poučit, uvědomit si, jaké chyby neopakovat a jak být příští rok lepší.
Zvykání na monopost Formule 4 tedy nebylo těžké? Jaký přechod tě čekal z Glorie C8F?
Přechod složitý nebyl, princip obou vozů je v zásadě stejný. Formule 4 je modernější vůz a do určité míry i fyzicky méně náročný. Z Glorie jsem měl kvůli řazení pákou vždy úplně zničenou ruku a kvůli mozolům mi pak následující týden ve škole prakticky nešlo psát. Formule 4 disponuje pádly pod volantem, monokok je karbonový a i přes nižší výkon má vyšší točivý moment, než Glorie, takže ze zatáček odjíždí lépe. Zase je to ale turbo, kde je jiný průběh motoru a plyn nereaguje přímo na sešlápnutí plynu. Musíte být trochu opatrnější. Jinak nešlo o nic, s čím bych měl mít problém.
Ty jsi tím vybočil z vaší rodinné rallyové tradice. Otec i bratr byly soutěžáky a u tebe tomu mělo být stejně?
To, že jsem se vůbec dostal na okruhy, zapříčinilo mé vítězství v soutěži Junior Star zhruba před dvěma lety a to, že pan Josef Křenek měl možnost ve svém týmu nasadit Glorii. Nás by to jinak ani nenapadlo, protože jsme čekali na dovršení mých 16 let, abych mohl, jako předtím můj bratr Martin, nastoupit v Poháru mládeže v rámci Mistrovství ČR v rally. Naprosto mě to uchvátilo, protože jsem do té doby nezažil atmosféru velkého závodu. Najednou se tak stalo rovnou ve středoevropském šampionátu.
Plán jste ale i přesto dodrželi a letos ses kromě okruhů objevil i v rallye?
Ve druhé polovině roku jsem za volantem Peugeotu 208 R2 naskočil do Rallysprint série a absolvoval dvě soutěže. Vrátilo mě to nohama zpátky na zem, protože jsem si znovu uvědomil, jak je tato disciplína náročná a nebezpečná oproti okruhům. Mám za sebou tedy období, kdy si člověk mohl utříbit, kam by se chtěl posunout a co mu dává větší smysl. Mě to srdcem více táhne k rallye, protože jsem v soutěžáckém prostředí vyrostl. Každopádně působení na okruzích v žádném případě nezatracujeme a máme nějaké plány, do mých 18 let je stále ještě poměrně dost času.
