Devátá etapa jubilejního ročníku Rallye Dakar byla zrušena. Doprovodné kamiony se nedostanou do bivaku dnešní etapy, protože ten je po bouřce pod vodou. Problém je s pondělním přesunem do Salty, protože most, který je na cestě, je pod vodou. Organizátoři hledají náhradní variantu.

Tým TATRA Buggyra Racing tak využil „volný den“ k přípravě závodních speciálů na závěrečnou část Dakaru.

„Organizátoři nám v neděli oznámili, že devátou etapu ruší. V Tupize byl bivak úplně pod vodou, do kterého nás vůbec nepustili a na cestě do Salty je prý zaplavený most. Po příjezdu kluků jsme došli k závěru, že vyrazíme po alternativní cestě rovnou do Argentiny,“ líčil situaci Robin Dolejš.

Tým TATRA Buggyra Racing vyrazil na argentinské území jako jeden z prvních, hned po tom, co se dozvěděl, že je devátá etapa zrušena. „Kolem sedmé ráno dorazil kompletní tým do bivaku v argentinské Saltě. Očividně jako jedni z prvních, protože málo komu se chtělo jet přes noc, takže se bivak začínal naplňovat až později,“ komentoval příjezd týmu manažer Jan Kalivoda. „Jelikož nám vznikl kvůli zrušené etapě „volný den“, tak mechanici chystají auta na závěrečnou část Dakaru. Po technických problémech z posledních etap je co spravovat, takže volný den = pracovní. Naštěstí v Saltě svítí sluníčko a teploty se pohybují okolo 30 stupňů což je na práci mnohem příjemnější než teploty kolem nuly a bahno,“ říkal Kalivoda, který si zázemí v Saltě pochvaluje. „Tento bivak patří vždy k tomu nejlepšímu na celém Dakaru. Teče tu totiž teplá voda, jsou zde normální sprchy a klasické WC, takže si každý užívá pořádné hygieny,“ dodal.

Posádky tak po 500 kilometrech z osmé etapy absolvovali ještě tentýž den dalších 500 kilometrů na přejezdu. „Bylo to trochu náročnější, ale rozhodli jsme se správně. Jeli jsme přes noc, nad ránem už jsme byli v bivaku v Saltě, takže kluci pak měli celý den na to, aby servisovali auta, která byla z posledních etap trochu pochroumaná,“ říkal pilot týmu TATRA Buggyra Racing Martin Kolomý, který se na závěrečnou část Dakaru těší. „V Argentině nás čeká zase písek a nějaké duny, takže tam ta ztráta půjde stáhnout zase o něco lépe, snad se nám to povede,“ dodal.

V pondělí se na Dakaru nezávodilo. Po dojezdu do cíle osmé etapy, ve které se Martin Macík se svou posádkou probojoval na výborné třetí místo mezi kamiony, se dakarská karavana přesunula z Bolívie do Argentiny a zakotvila v Saltě. Bivak v Tupize, odkud měla původně startovat pondělní část závodu, byl zaplaven velkou vodou a spadl také jeden z mostů.

Týmy tak věnovaly volný den práci na svých závodních speciálech, které po maratónských etapách nebyly právě v nejlepší kondici. „Do Salty jsme přijeli ve čtyři ráno. Vyspali jsme se asi tři hodinky a kluci mechanici se hned pustili do oprav. Je trochu znát únava. Přeci jen, ve včerejší etapě jsme absolvovali 670 km a dalších 500 km měřil přejezd do Salty,“vypráví Martin Macík, pilot týmu Big Shock Racing. „Snažíme si připravit všechno potřebné pro zbytek závodu. Je dost možné, že největší peklo máme teprve před sebou. A také doufáme, že další etapy už se nebudou rušit ani zkracovat,“ doplňuje navigátor František Tomášek. Jen Jan Brabec ocenil další nečekanou příležitost trochu se vyspat před pěti zbývajícími etapami.

A co teď na závodníky čeká? „Dostáváme do velmi teplých částí provincie Catamarca, kde budou kombinované tratě, hory, kamení. Čekají nás obávané belénské a fiambalské písky. Což je peklo na zemi, kde je v poušti 55 stupňů. Motorkáři mívají problémy, protože se jim vaří benzín v nádržích. Je to velmi náročný písečný terén jak pro posádku, tak pro techniku,“ vysvětluje Martin Pabiška, manažer týmu Big Shock Racing a bratr motorkáře Davida Pabišky.

Dá se tedy předpokládat, že průjezd následující částí závodu opět proseje závodní pole. Tento odhad potvrzuje i Martin Macík, který má ještě v živé paměti zážitky, které se svou posádkou získal, když v předešlých ročnících v rozžhavené poušti musel měnit pneumatiku. „To bych nikomu nepřál. Když máte v 50 stupních, navlečený do kombinézy, měnit kolo, které váží přes 100 kilo, dost se zapotíte,“ vzpomíná Macík.

I přes neplánované změny v závodu však v týmu Big Shock Racing panuje dobrá nálada, všichni jsou spokojeni s aktuálním vývojem závodu a těší se na nové zážitky, které přinesou následující dny.

Přes neuvěřitelných 16 hodin, které strávili téměř bez jídla a pití na trase 7. etapy, Tomáš Ouředníček a David Křípal okamžitě po dojetí do bivaku odstartovali do 8. etapy. Úmornou, 498 kilometrů dlouhou rychlostní zkoušku mezi Uyuni a Tupizou dokončili na 36. místě. V celkové klasifikaci jim i přes čtyřhodinovou penalizaci, získanou za pozdní příjezd do cíle 7. etapy, patří 40. příčka. Zrušení pondělní etapy představuje šanci pro jezdce i techniku připravit se na posledních 5 závodních etap.

Poté, co Tomáš s Davidem konečně ukončili 8. etapu a stanuli v bivaku, lépe řečeno, v tom, co z bivaku díky dešti zbylo, měli co vyprávět o svém dvoudenním maratónském dobrodružství v bolivijské divočině.

„Po startu do maratónské etapy vypadalo všechno ideálně, dokud jsme nedorazili k řece. Zkusili jsme ji přebrodit, ale motor ztrácel výkon, a musel jsem mu pomáhat spojkou. Jako jedněm z mála se nám nakonec podařilo řeku přebrodit, ale po několika kilometrech spojka úplně přestala pracovat. A to byla první potíž z mnoha, které nás potkaly v průběhu 16 hodin, kdy to vypadalo, že na Dakaru končíme…

 Naštěstí nám pomohl kamion Mathiase Behgringera, který zastavil a pomohl nám vyměnit spojku. Jeli jsme dál, ale už jsme ztratili spoustu času. Byli jsme na trati poslední a a začalo se stmívat. Pokoušeli jsme se následovat stopy po předcházejících jezdcích, ale bylo to stále více nebezpečné. Nakonec jsme se ztratili, museli vylézt z auta a pěšky s baterkami hledat cestu. David našel opuštěný domek s dvěma matracemi, a jelikož jsme byli v maratónské etapě a měli sebou spacáky i balíčky konzervovaného jídla Adventure Menu, mohli jsme strávit noc tam. Nakonec jsme se ale rozhodli zkusit ještě jednou najít cestu a pokusit se jet dál. V roadbooku byl zaznamenán bod, o kterém jsme věděli, že po něm vede rychlý úsek, bez zrádných míst jako jsou duny. Ale ouha, čekala nás opět velká řeka… Netušili jsme, co od ní můžeme čekat, takže než jsme do ní vjeli, házeli jsme do ní kameny, abychom zjistili, jak je hluboká.

Dál jsme pak pokračovali velmi opatrně a snažili jsme se vyhýbat kalužím plným bláta. Mathiasův kamion byl 100 kilometrů před námi, ale byla tam spousta stop a těžko jsme hledali tu správnou. Jen tři kilometry před cílem jsme ztratili směr a opět zapadli do hlubokého bláta. Nedalo se z něj dostat. Zkusili jsme všechno. Trhali jsme rukama keře a stromky a dávali je pod kola, ale marně. Organizátoři nás kontaktovali a nabídli nám pomoc, která by ovšem znamenala diskvalifikaci. Řekli nám také, že do bivaku musíme dojet nejpozději do 8:40 hodin ráno, jinak v soutěži končíme. Nechali jsme si čas na rozmyšlenou. Pak David řekl, že tahle kaluž přece nemůže znamenat náš konec na Dakaru. Tak jsme popadli pláštěnky, baterky a satelitní telefon a vydali se pro pomoc. V dálce jsme viděli světla. Ušli jsme asi tři kilometry černočernou tmou v nadmořské výšce 3800 metrů, když jsme konečně dorazili do vesnice a zamířili k jedinému domu, ve kterém se ještě svítilo. Než jsme ale stačili zaklepat, zaslechli jsme kamion.

Byl to organizační kamion, sbírající odpadlé motorky. Vysvětlili jsme řidiči situaci, a poprosili o pomoc, která by nás nevyloučila ze závodu. Trvalo mu asi pět minut než dostal auto z bahnité pasti… a dal nám nějakou vodu a Colu. Do bivaku jsme se dostali až ráno, asi v 8 hodin, a po krátké chvilce na nabrání dechu jsme startovali do 8. etapy. David ani neměl čas, aby si upravil a nachystal roadbook. Jedinou strategií této etapy bylo jet co nejopatrněji a neudělat chybu. Obětovali jsme rychlost za bezpečnost, ale maratónskou etapu jsme dokončili a to je nejdůležitější,“ shrnul zážitky dvoudenní etapy Tomáš Ouředníček.

„Bylo to úžasné dobrodružství! Těžko se závodí, když nemůžete najít správnou cestu. Na 8. etapu jsem si bohužel nestihl připravit roadbook, ale nakonec vše klaplo. Poslední dva dny byly velmi dlouhé a velmi vyčerpývající, ale jsem hrozně šťastný, že můžeme pokračovat,“ usmíval se David Křípal.

Tomáš a David jsou nyní už v Argentině, kde bude závod pokračovat 795 km dlouhou 10. etapou mezi městy Salta a Belén. Na 372 měřených kilometrech opět posádky změří svoje síly a vychutnají si všechny místní „lahůdky“ od zrádných dun po přejezdy řek a obtížnou navigaci.

Boris Vaculík a navigátor Martin Plechatý odstoupili z letošního ročníku Rallye Dakar. Automobilová posádka týmu BARTH Racing měla nehodu, po které se nedostala včas do bivaku v bolívijském Tupizu. V sedmé etapě držel letošní nováček 26. místo v kategorii automobilů, do cíle osmé etapy se však nedostal. „Patnáct kilometrů po startu nedělního dne jsme v prachu dojeli pomalu jedoucí vozidlo, které dlouho nereagovalo na zvukové znamení. Uprostřed pisty šlápl na brzdy takovým způsobem, že jsme ho zezadu torpédovali. Tím jsme si přišli o chladiče a nemohli pokračovat dál,“ popisoval Vaculík rozhodující incident.

Cílem Borise Vaculíka, který úspěšně závodil v autokrosu, bylo hlavně překonat peruánské duny. Když se však dostal do Bolívie, v rámci maratonské etapy narazil na jedné z rychlých pist do soupeře. „Vůbec nevím, o koho se jednalo. Byl tam velký prach. Pilot jen vystoupil, pofackoval si zadek auta a odjel,“ popisoval Vaculík, který musel vůz společně s navigátorem opravovat. „To se nám povedlo po více než dvanácti hodinách. Kolem desáté hodiny večerní jsme vyrazili na trať s tím, že to půjdeme zkusit. Etapa už byla hodně rozbitá a náročná.“

Od pořadatelů Dakarské rallye poté však obdržel Vaculík špatnou zprávu – do provizorního bivaku v Tupizu se musel dostat do osmé hodiny ráno. „To bychom však nestihli, ani kdybychom se rozkrájeli. Rozhodli jsme se tak po zralé úvaze ukončit účinkování v Rallye Dakar. Z tratě jsme se vrátili a vyjeli až v následujícím dnu,“ vysvětloval Vaculík, který neskrýval obrovské zklamání. „Hodně mě to mrzí. Po nejhorších etapách v Peru, které jsme přežili, nás vyřadí jeden idiot. Teď už s tím nic neuděláme.“

O tom, zda se Rallye Dakar zúčastní v příštím roce, nechtěl mluvit. „Nevím, co teď bude. Jsem rád za těch osm dní. Nabral jsem hodně zkušeností, viděl jsem úplně jiný seriál, než na jaký jsem byl zvyklý,“ dodal Vaculík, bývalý autokrosový závodník, který se na Dakaru pohyboval v první padesátce automobilové kategorie. V Bolívii dokázal zajíždět časy kolem dvacátého místa (v 7. etapě byl 22. a v 6. etapě 21.) Ve druhé etapě v dunách závodní ford dokonce převrátil a do cíle dojel bez předního skla. „To byl ale jediný větší krizový moment, který jsme v dunách zažili. Jinak jsme z dun na rozdíl od ostatních vyvázli bez většího škrábance,“ bilancoval navigátor Martin Plechatý.

Nejistěji se Vaculík cítil v Bolívii, kde se jezdilo převážně po bahnitých úsecích. „Tam se jako bývalý autokrosař cítil dobře. Na to, že se jednalo o jeho první rok za volantem závodního vozu, si počínal skvěle,“ hodnotil Plechatý. Vaculíka také mrzí, že mohl usilovat o vítězství mezi nováčky v kategorii automobilů. „Vedli jsme tam o parník, mohli jsme předvést dobrý výsledek,“ smutnil pilot.

Pořadí po 8. etapě

Motocykly: 1. Van Beveren (Fr./Yamaha) 27:22:03; 2. Benavides (Arg./Honda) +22 s; 3. Walkner (Rak./KTM) +6:34; … 7. Svitko (Slov./KTM) +31:55; 28. Engel (ČR/KTM) +4:01:26; 40. Brabec (ČR/Yamaha) +6:44:55; 49. Pabiška (ČR/KTM) +8:48:11; 54. Vlček (ČR/Husqvarna) +10:51:23; 76. Veselý (ČR/KTM) +18:12:48; 80. Novotná (ČR/Husqvarna) +20:25:03.

Čtyřkolky: 1. Casale (Chile/Yamaha) 33:53:03, 2. Gonzales Ferioli (Arg./Yamaha) +1:45:20; 3. Cavigliasso (Arg./Yamaha) +1:49:19; … 13. Tůma (ČR/Yamaha) +8:08:05; 13. Macháček (ČR/Yamaha) +8:26:10; 29. Roučková (ČR/Yamaha) +34:14:29.

Automobily: 1. Sainz, Cruz (Šp./Peugeot 3008 DKR) +27:04:00; 2. Al-Attiyah, Bäumel (Katar, Fr./Toyota) +1:06:37; 3. Peterhansel, Cotret (Fr./Peugeot 3008 DKR) +1:13:42; … 7 Prokop, Tománek (ČR/Ford) +2:43:30; 36. Ouředníček, Křípal (ČR/Ford) +45:05:24.

Kamiony: 1. Nikolajev (Rus./Kamaz) 28:15:06; 2. Villagra (Arg./Iveco) +46:25; 3. Macík (Liaz) +3:29:25; … 10. Šoltys (ČR/Tatra) +7:20:33; 12. Kolomý (ČR/Tatra) +8:39:36.

Pin It on Pinterest

Shares
Share This

Sdílej

Sdílej s přáteli.